Začarovaný kruh... - Vzpomínka

Dny plynuly a podivná čtveřice spolu stále setrvávala v jednom domě. Vzájemné soužití nebylo jednoduché. Zvláště při jasné nesnášenlivosti mezi Lexi a Snapem. Možná to byl stále jen ten předsudek, který ji odsoudil k životu v havraspárských barvách a následné nenávisti profesora Snapea. Možná za to mohlo i Lexino ukřivděné srdce, které až teď dostalo příležitost pomstít se za všechny ty roky neopodstatněného ubližování.

Jenže okolní dění nebylo o nic vlídnější. Voldemort stále sílil a nikdo nevěděl, jestli se vůbec dožije následujícího dne. Jenže Tara byla šťastná. Šťastnější než kdykoli před tím. Byl to paradox. Všichni kolem trpěli, jen ona konečně získala to, po čem tolik toužila. Dracovu přítomnost. Jeho duši bez všech těch přetvářek a arogantní masky, kterou představovalo příjmení Malfoy.

Jenže i to nejkrásnější štěstí nemá dlouhého trvání. A za kousek radosti se platí krutá daň v podobě zoufalství a nejistoty. Je to rovnováha. Něco za něco. Oko za… nikoli oko, ale zub. Štěstí za neštěstí, láska za nenávist, radost za smutek. A když se zdá, že všechno je na správném místě zjistíte, že osud s vámi hraje škatule, škatule hýbejte se.

„Já ho zabiju!“ křikla rozzuřená Lexi a naštvaně přešlapovala ve dveřích.

Tara úlekem odskočila od Draca a nechápavě pohlédla na Alex.

„Ehm, koho chceš zabíjet?“ nejistě pronesl Draco, který si všimnul, že jej Alex provrtává jedním ze svých vražedných pohledů, „Já nic neudělal!“ hájil se Draco.

„Ježiš, tebe nemyslím,“ odfrkla si Lexi a Dracovi se mírně ulevilo. Nebyl si vědom, že by provedl něco, co by Alex nebylo po vůli.

„Zabiju Snapea!“ vyštěkla zuřivě a zase začala přešlapovat mezi dveřmi.

„Co zase udělal?“ tázala se Tara a už věděla, na čem jsou.

„Věřila bys, že ten idiot místo toho, aby to smetí, které zametl, vyhodil do koše, ho vmetl pod koberec!“ vypískla vztekle Alex a zrudla v obličeji.

To už ale Tara s Dracem nevydrželi a vybuchli smíchy. Pravda byla, že profesor Snape nebyl zrovna nejlepší hospodyně, ale jelikož si museli uklízet po mudlovsku, museli se s tím ostatní obyvatelé domu smířit. Použití kouzla by totiž mohlo způsobit jejich prozrazení a to nechtěli riskovat ani v případě, že byli na odlehlém místě, kde by je pravděpodobně ani na ministerstvu při kontrole používání kouzel nikdo nehledal.

„Připadne vám to vtipný?! Mě teda ne!“ sykla naštvaně a vypadala, že vzteky brzy praskne. Taru s Dracem okamžitě přešel smích a hleděli na ni v očekávání, co přijde dál.

„Tohle vážně může napadnout jen Snapea,“ pokračovala v monologu, „jak může být někdo tak neschopnej,“ nepřestávala, ačkoli postřehla s očích Tary a Draca podivné jiskřičky, které jako by křičely, ať okamžitě zmlkne.

„Tohle vážně nepocho-pím…“ zasekla se v půli slova, když jí konečně došlo, co jí jejich oči naznačovaly, „stojí za mnou, nemám pravdu?“ nejistě se tázala a opatrně se otočila čelem vzad, kde zavadila pohledem o Snapea, který jí stál doslova za zády a dýchal jí na krk.

„Ehm, dobrý…“ pokusila se o úsměv, ale stále vůči němu cítila vztek.

„Takže idiot?“ nevšímal si jejích posledních slov.

„Jo,“ špitla Lexi, stejně už neměla co ztratit a zapírat taky nemohla.

Snape to ale kupodivu přešel bez poznámky a protáhl se mezi Lexi a futry od dveří do pokoje, kde stále jako přibití stáli Tara s Dracem a zírali na tento výjev.

Nastalé ticho v místnosti přerušilo až vrzání vstupních dveří. Na prahu stanula Satin. Rozhlédla se po chodbě a zamířila si to k obývacímu pokoji, v jehož dveřích zahlédla stát Alex.

„Zdravím,“ strojeně pronesla, ale nedostalo se jí odpovědi, „všechno v pořádku?“ znejistěla, ještě se jí nestalo, že by ji někdo z těchto lidí nepozdravil.

„V naprostém,“ prohodil Snape a snažil se dělat, že se nic neděje.

„Jak myslíš,“ odmítala se tím Satin zabývat.

Zase nastalo ticho. Stejné, jako před jejím příchodem.

„Tak dost, já jsem sem nepřišla, abychom drželi bobříka mlčení,“ sykla Satin, „odcházím. Tady máte aspoň Denního věštce, ať víte, co se děje kolem,“ ještě dodala, hodila noviny na podlahu a odešla.

Snape přistoupil k novinám a ve stejnou chvíli jako Lexi se zohnul, aby je zvedl ze země. Zákonitě pak následovala srážka. Oba dva se zuřivě napřímili a noviny nechali ležet na zemi.

„Slečno Faweksová, ty noviny si vezmu já!“ štěkl Snape.

„Proč byste měl? Já je chci taky!“ tvrdohlavě odvětila Lexi.

„Jenže já je chtěl dřív!“ vyprskl Snape a vypadal, že začíná mít Alex plné zuby.

„Já je chtěla dřív!“ vykřikla Alex.

Okamžitě se začali dohadovat. Lexi konečně pochopila, že nemá důvod se ho bát a tím spíš ne, když nemůže používat hůlku. Jediné, z čeho měla strach bylo jakékoli jídlo jím připravené. Co kdyby ji chtěl otrávit nějakým tím svým drijákem?

Tara s Dracem mlčky stáli a koukali na tu scénku. Nakonec Victoria přistoupila k hádající se dvojici, sklonila se a vzala si Denního věštce. Jak Snape, tak Lexi okamžitě zpozorněli.

„Co si myslíte že děláte, Lowryová?!“ sykl Snape a provrtával ji vražedným pohledem.

„Než se vy dva dohádáte, tak si ty noviny stihnu přečíst,“ otráveně prohodila, provokativně se posadila a dala se do čtení.

Šok, který následoval ale nečekala. Titulní článek ji konečně probral z veškerého snění. Konečně jí došlo, proč tu vlastně je.

„Co je?“ vyzvídala Lexi, která zpozorovala její výraz, „Co tam je?“ naléhala a vytrhla jí noviny z ruky.

Očima těkala po stránce až nakonec nahlas pronesla: „Voldemort málem dostal Harryho?!“

Všechny oči v místnosti, až na ty Tařiny, na ní uvízly.

„Cože?!“ podivil se Draco, „No co, stejně si to zaslouží,“ ještě nezapomněl dodat.

„Ukažte mi to,“ chladně prohodil Snape a vzal jí Denního věštce. Chvíli jen mlčky pročítal článek až nakonec zvedl oči a pohlédl na Taru, která seděla na sedačce a koukala do země.

„Omluvte mě,“ z ničeho nic pronesla a zamířila k východu z domu.

„Taro, stalo se něco?“ ještě za ní křikla Lexi a chystala se za ní utíkat.

„Stůjte!“ chytil ji Snape za paži a zastavil ji tak.

„Ale…“ zaprotestovala Alex a pohlédla na Snapea a poté na Draca, „v pořádku,“ přitakala a sama odešla do svého pokoje.

„Ani ty za ní nechoď,“ pohlédl na Draca, který se už už zvedal z křesla, kam se usadil po té pro něj dobré zprávě.

Tara zatím zamířila k okraji lesa, kde si sedla do trávy a hleděla dolů do údolíčka. Polední slunce ji příjemně hřálo, ale ona nebyla schopná si toho užívat. Nedokázala se radovat z okolní krásy. Už ne. Nevědomost vystřídaly starosty spojené s uvědoměním a informovaností. Hlavou se jí začala honit hromada otázek a hlavně výčitek. Celou dobu si tu prakticky šťastně žila, zatím co Voldemort terorizoval okolní svět. A teď? Voldemort málem zabil Harryho. Sice tu byla za tímto účelem, ale stále žijící Voldemort by byl značným a v případě Potterovy smrti neřešitelným problémem.

Musí něco udělat. Musí nějak Harrymu pomoci zbavit se navždy Voldemorta, aby se pak ona mohla navždy zbavit jeho. Jediné, co musí udělat je prozradit mu, kde jsou ukryty všechny horcruxy. A ona moc dobře ví, kde jsou.

„Sakra, ale jak to mám udělat?“ vydechla zoufale a složila hlavu do dlaní. Jak jen Harryho navede na správnou stopu? Věděla jedno. Sama to nedokáže. Jenže kdo? Kdo jí pomůže a komu může svěřit své tajemství bez obavy, aby jej neroznesl dál?

„Všechno v pořádku?“ zazněl jí nad hlavou chladný hlas.

„Pane profesore?“ vyhrkla překvapeně Victoria a rychle vyskočila na nohy. A pak ji to trklo. Snape. Kdo jiný by mohl být vhodnější? Nebo spíš, kdo jiný z jí dostupných lidí by připadal v úvahu?

„Ehm… už nejsem profesor, jak jste si zajisté stihla všimnout,“ nezúčastněně pronesl a hleděl někam k lesu, „bude stačit pouze Snape.“

„Jak chcete pane prof… Snape,“ připadalo jí to hloupé. Snape byl pro ni pořád ještě profesor a ani fakt, že jím už není, to nedokázal z jejího mozku vymazat.

„Předpokládám, že je něco, co byste mi chtěla říct,“ nadhodil a pohlédl jí přímo do očí.

„Já… no vlastně… asi ani…“ v tu chvíli přestala koktat, protože se jí hlavou rozlily vzpomínky, hromady vzpomínek. Viděla otce, matku i bratra… matka jí a bratrovi četla pohádku. Tak jak to dělávala každý večer, když byla ještě malá. Chtěla to zastavit. Nechtěla vzpomínat, ale nešlo to. Nedokázala se bránit. Vzpomínky se střídaly jedna za druhou jako na běžícím páse. Jako by prožívala svůj život zpětně. Až narazila na tu jedinou, kterou chtěla uchránit…

Utíkala. Utíkala ruinami za záchranu vlastního života. Stejně jako tolikrát před tím, ale zároveň naposled. Naposled v té realitě. Zachránil ji. Zachránil ji stejně jako tolikrát před tím, ale zároveň naposled. Naposled v té realitě. Ne však v jiné. A žádal jen jediné…

„Zastav HO ještě než se z něj stane to, čím je teď!“

„Sakra a jak asi?!“ zoufale se rozkřičela.

„Zabij HO!“

„Ty ses zbláznil! Vždyť se k němu nikdo nedostane a i kdyby se mi podařilo přiblížit se natolik, abych HO mohla zabít, tak se mi to stejně nepovede. Sám nejlíp víš, jakou má ochranu.“

Malfoy vytáhl z kapsy nějaký přívěsek a podal jej Taře. Ta ho vzala do rukou a prohlídla si jej. „Obraceč času? Na co mi bude?“

„To není obyčejný Obraceč času. Sama si můžeš všimnout, že je trochu jiný.“

„Hm, má o několik koleček víc,“ znalecky konstatovala a pousmála se. I Draco se zasmál.

„Normální Obraceč tě vrátí nazpět v čase jen o pár hodin, tento i o několik let. Proto tolik koleček,“ podotkl a dál jí vysvětloval, k čemu je který kruh kolem malých přesýpacích hodin uprostřed: „tohle jsou roky…“ ukázal na největší kruh, „dál měsíce, dny, hodiny a dokonce i minuty,“ postupně ukazoval na menší a menší kroužky.

„Hm,“ udiveně vydechla.

„Jinak funguje úplně stejně jako normální Obraceč, jen tě posune v čase trochu dál a ještě… nebudeš na světě dvakrát, jak je to u starého typu, odejdeš v čase úplně, prostě zmizíš z této současnosti až do chvíle, kdy se nerozhodneš vrátit zpět,“ dokončil představování nového Obraceče času. Zavládlo naprosté ticho, ale kdyby myšlenky vydávaly nějaký zvuk, tak by všichni v místnosti přišli o sluch.

„Vrať se zpět v čase a…“

„NE!“ vykřikla Tara a zrušila tak spojení, které mezí ní a Snapem panovalo. Nemohla dovolit, aby se dozvěděl víc. Nepřipustila by, aby zjistil, kdo je tím, jehož má zabít. Do očí se jí nahrnuly slzy. Byla plná emocí, které chtěla potlačit. Jenže ty emoce byly silnější a hlavně odhodlané prodrat se na světlo světa.

„Vrať se zpět v čase a CO?!“ štěkl po ní Snape, chytil ji za ramena a zatřásl s ní, „a zabij HO, nemám pravdu?“ pokračoval v monologu, „zabij KOHO!“ Snape se skoro neovládal.

„N-nikoho,“ špitla Victoria. Věděla, že víc se dozvědět nesmí. Už tak toho prozradila víc, než bylo třeba.

„Tak už mi to řekni,“ syknul po ní Snape a znova s ní zatřásl, „slyšíš?!“

„NEŘEKNU TI TO!“ zaječela po něm a vysmekla se mu ze sevření, „Není důvod, abys to věděl,“ ještě dodala a vůbec se nepozastavovala nad neformálním oslovením.

„To, co víš, ti musí stačit,“ odhodlaně pronesla a už byla značně klidnější. Až ledově chladná. Stejná, jako býval on. Teď se ale role vyměnily.

„V pořádku…“ připustil Snape. Nemělo cenu se dál dohadovat.

„Dobře,“ nezúčastněně dodala a chystala se odejít.

„Počkej,“ zastavil ji bývalý profesor, „ten obraceč… máš ho ještě?“

„Ovšem,“ pohlédla na něj udiveně. Jak by ho mohla nemít?

„Ještě… tvá matka…“ záhadně pronesl Snape a Taře až teď došlo, že toho bylo prozrazeno víc, než si zprvu myslela.

„Co je s ní?“ nervózně se tázala, ale moc dobře věděla, co přijde. Snape není hloupý. Nikdy nebyl. A spojit si jedno s druhým je přeci tak jednoduché.

„Tvá matka je…“ Snape se zasekl, jako by to jméno ani nebyl schopen sám vyslovit, „Satin?“

Victoria na něj hleděla se slzami v očích, až nakonec tiše přitakala: „Ano.“

Snape na ni koukal jako na zjevení. Až teď mu došlo to, co mu celou dobu nepřišlo ani na mysl. Teprve teď si dokázal vysvětlit tu podobu. Spíše podobu duševní, než fyzickou, protože i přes to, že Satin s Tarou byly matka s dcerou, vzhledově se sobě moc nepodobaly. Snad až na ty oči. I tak to pro něj byl šok. Mlčky se otočil zpět k domu a zamířil pryč. Bez dalšího vyzvídání, dalšího trápení.

21. Kapitola || 23. Kapitola

EpilogČervivé jablko ZrcadloSnový lektvarVzpomínkaTajný úkrytDalší snobský večírekSídlo rodiny MalfoyůPaní FaweksováNic není takové, jaké se zdá být Smrtijed? Na tom záleží?Uteč nebo zemřešPoprvé... a naposled?Záhadná návštěvaNitrozpytOsudVánoční překvapeníŽabí princRoztržka ve společenské místnostiStrašlivá skutečnostTajemná záhadaNepříjemný, ale i tak milýŠokující překvapeníPrvní setkáníPrvní kroky jsou nejtěžšíDruhá šance